Panorama Nového města

NOVÉ MĚSTO A VYŠEHRAD

Nové Město bylo založeno Karlem IV. roku 1348, ale mnohé jeho části byly osídleny již od 10. století, např. Poříčí, Chudobice, Opatovice, Rybníček, Zderaz, Podskalí a Psáře. Oproti kosmopolitnímu, univerzitnímu a obchodnickému Starému Městu obývali Nové Město především čeští měšťané, a to hlavně řemeslníci. Část řemesel byla dokonce ze Starého Města na Nové Město i přesídlena, aby nerušila jeho luxusní charakter. Nové Město v obrysech vymezených hradbami Karla IV. obsáhlo 360 hektarů. Jeho místy až 27 metrů široké ulice vyhovovaly dopravě do 2. poloviny 20. století a vtiskly řád až dosud chaoticky roztroušenému osídlení.

Obecní dům

Na severní straně navázala nová zástavba na starou osadu německých kupců v okolí románského kostela sv. Petra z 12. století, který byl goticky přestavěn ve 14. a 15. století, a poté k němu přibyla i renesanční zvonice. Petrská osada se již odpradávna nazývala Poříčí a podle ní byla pojmenována i místní hlavní ulice Na Poříčí. Dnes ji zdobí např. kubistická budova Legiobanky od Jos. Gočára (1921–23), která ukazuje, kam směřoval vývoj unikátní české kubistické architektury. Naleznete tu i funkcionalistický obchodní dům Brouk a Babka z konce 30. let 20. století (později zvaný Bílá labuť). Po zboření staroměstských hradeb v 80. letech 18. století byla na jejich místě nad zasypanými hradními příkopy vystavěna okružní reprezentativní třída (o třech částech: nyní Revoluční, Na Příkopech a Národní), která se na náměstí Republiky spojuje s ulicí Na Poříčí. Dominantou náměstí Republiky je nejen Obecní dům a Prašná brána, ale i dům U Hybernů – empírová stavba celnice, pojmenovaná podle místního kláštera irských františkánů.

Dominantou Národní třídy i nábřeží je slavné Národní divadlo. Bylo postaveno ze sbírek štědrých mecenášů i prostých lidí. Budovu vytvořil Jos. Zítek a po požáru v roce 1881 ji upravil Jos. Schulz. Na výzdobě se podíleli hlavně umělci tehdy nastupující generace, která byla podle Národního divadla i pojmenována. Z nejslavnějších to byl zejména sochař J. V. Myslbek, malíř M. Aleš, V. Brožík a V. Hynajs. Novorenesanční styl se postupně změnil v secesi. Národní divadlo bylo od samého počátku budováno jako výraz národní reprezentace. Na dohled od Národního divadla, naproti břehům Slovanského ostrova, stojí Vodárenská věž z konce 15. století, jež byla vtažena do moderní budovy uměleckého spolku Mánes. Toto originální spojení pozdní gotiky a funkcionalismu provedl Ot. Novotný (1927–30). Dále po nábřeží, proti proudu Vltavy, byl nedávno (1990–96) zbudován pozoruhodný Tančící dům, kterým Vlado Milunić a F. O. Gehry přinesli do Prahy závan současného tvůrčího architektonického myšlení.

Václavské náměstí

Dnes je tato nábřežní třída velmi frekventovanou dopravní spojnicí, avšak původní hlavní komunikační tahy vedly jinudy. Dodnes ale jde o ulice velmi živé. Od Petrské čtvrti vedla hlavní trasa k nově vystavěnému farnímu kostelu sv. Jindřicha. Toto pozoruhodné a pro dobu Karla IV. typické síňové trojlodí bylo částečně regotizováno v 19. století. Farní kostel dal jméno Jindřišské ulici, jež ústí na Koňský trh, od roku 1848 zvaný Václavské náměstí. Václavské náměstí se od 2. poloviny 19. století stalo hlavním centrem moderní Prahy. Jeho velkolepé středověké rozměry (zaujímá plochu 41 400 m2) plně vyhovují i současnosti. Výstavní domy a paláce Václavského náměstí mohou posloužit jako ukázka vývoje naší novodobé architektury, ale jeho hlavní dominantou je budova Národního muzea. Mezi léty 1885–90 jej postavil Josef Schulz a sochařskou výzdobu (s alegorií Čechie a českých řek na vstupní rampě) provedl Antonín Wagner. Již v době svého vzniku neměla být tato nejtypičtější pražská novorenesanční stavba pouhým muzeem, ale zároveň i centrem české vědy a reprezentací kulturních i politických ambicí české společnosti. Honosné interiéry tak neukrývají pouze bohaté sbírky, ale i Pantheon – síň věnovanou památce mimořádných osobností naší země. Na prostranství před Národním muzeem, v horní části Václavského náměstí, byl mezi léty 1912–24 postaven jezdecký pomník knížete sv. Václava. Již od roku 1680 tu ale stával jeho barokní předchůdce, který je dnes v Lapidáriu. Nynější sousoší vytvořil zakladatel moderního českého sochařství J. V. Myslbek. Hlavní zemský ochránce a věčný vládce naší země je doprovázen národními patrony: sv. Ludmilou, sv. Prokopem, sv. Anežkou Českou a sv. Vojtěchem. Pod tímto pomníkem se Pražané scházejí. Ať již jde o milostnou schůzku či politickou demonstraci, pomník sv. Václava na Václavském náměstí působí jako magnet. Tudy kráčely i naše nejnovější dějiny. Naposledy právě sem směřovaly všechny důležité demonstrace proti komunismu.

Karlovo náměstí

Z Václavského náměstí projdeme Vodičkovou ulicí přímo na Dobytčí trh, nyní Karlovo náměstí, druhé hlavní centrum Nového Města. Karel IV. jej zakládal jako hlavní centrum nové Prahy. Proto má neuvěřitelnou rozlohu (80 500 m2) a proto je zde umístěna i Novoměstská radnice, která svému účelu sloužila až do roku 1784. Budova radnice byla postavena mezi léty 1377–1418, nárožní věž v letech 1452–56. Zdejší stěny byly svědkem první české defenestrace (1419), která spustila lavinu husitských válek. Asi uprostřed východní strany náměstí stojí monumentální barokní chrám sv. Ignáce (dokončený 1670 Carlem Luragem). Dále na východ, na rohu Štěpánské ulice a ulice Na Rybníčku, stojí románská rotunda sv. Longina z 11. století, která bývala farním kostelem zdejší osady Rybníček. Vydáme–li se z Karlova náměstí dolů k řece Resslovou ulicí, přijdeme k baroknímu chrámu sv. Cyrila a Metoděje, který postavil K. I. Dienzenhofer (dokončil jej roku 1736). V jeho kryptě se ukrývali parašutisté, kteří spáchali atentát na říšského protektora R. Heydricha (1942). Zde také padli. Na jižní straně Karlova náměstí stojí Faustův dům, kde se měl odehrát příběh popsaný J. W. Goethem. Není bez zajímavosti, že zde skutečně sídlila řada podivínů, dobrodruhů a „vědců“. Například v 16. století obýval dům alchymista Edvard Kelley, který pro Rudolfa II. vyráběl umělé zlato. Dnes patří budova Fakultní nemocnici.

Emauzský klášter

Jižně od Karlova náměstí je po Novém Městě rozeseta řada pozoruhodných památek. Emauzský klášter, založený roku 1347, je jedinou novostavbou, jejíhož dokončení (1372) se Karel IV. dožil. Na jeho výzdobě si dal mimořádně záležet. Krásné síňové trojlodí klášterního kostela doplňuje mimořádný cyklus fresek v ambitu. Jde o největší dochovaný soubor středověkých nástěnných maleb mimo Itálii. Klášter byl poničen při bombardování v závěru druhé světové války, a tak bylo jeho zastřešení nově vyřešeno F. M. Černým (1967). Odvážná konstrukce se stala novou dominantou této části nábřeží. Na Karlově stojí podivuhodný osmiboký chrám augustiniánů kanovníků, zasvěcený Panně Marii a Karlu Velikému. Karel IV. jím chtěl upomenout na cášskou kapli Karla Velikého, za jehož pokračovatele se považoval. Dnešní kupole je ale renesanční (1575). Její obrovitá hvězdová klenba se záměrně hlásí do doby dávnější. Na historismus gotiky navázal historismus renesanční. V ulici Na Karlově vyniká též barokní vila Amerika (letohrádek Jana V. Michny z Vacínova). Stavbu roku 1712 navrhl K. I. Dienzenhofer jako předměstskou vilu francouzského typu, zahradu sochařsky vyzdobil kolem roku 1730 M. B. Braun. Od roku 1932 se zde nachází Muzeum Antonína Dvořáka.

Středověká osnova Nového Města vypadá dnes téměř neuvěřitelně. Jde o prozíravý urbanistický koncept, který předběhl svoji dobu o několik století. Kdo byl autorem, už nikdy nezjistíme. Petr Parléř, nebo Karel IV., anebo snad oba společně? Kromě mimořádné skladby nově zakládaných částí města je ale neméně pozoruhodný i způsobem provázání této nové zástavby se starším místním osídlením.

Panorama Vyšehradu

Vyšehrad, bájné sídlo přemyslovských knížat, pochází z 10. století. Je sice mladší než Pražský hrad, ale to nic neubírá na jeho významu. Největšího lesku dosáhl v 2. polovině 11. století. Tehdy zde český král Vratislav II. často pobýval, neboť se nesnášel se svým ambiciózním bratrem Jaromírem, který byl biskupem pražským. V té době také král založil zdejší kapitulní kostel sv. Petra a Pavla. Chrám byl natruc bratrovi vyvázán z biskupské pravomoci a přímo podřízen papeži. Jeho dnešní podoba odpovídá regotizaci z 19. století. Nedaleko však stojí skutečný pamětník Vratislava II. – rotunda sv. Martina. Jde o nejstarší dochovanou pražskou rotundu. Po smrti Vratislava II. se Vyšehrad proměnil hlavně v panovnickou pevnost nad Prahou a takto fungoval 800 let. Ještě ve 14. století ale Karel IV. dodal Vyšehradu zvláštní lesk, neboť jej začlenil do svého korunovačního řádu. Odtud se panovník vydával na ceremoniální a symbolickou pouť městem a teprve potom mohl být v katedrále korunován Svatováclavskou korunou na českého krále. I když v průběhu 15. století Vyšehrad připomínal spíše řemeslnickou osadu než pevnost, jeho symbolický a mýtický význam nebyl nikdy zapomenut a 17. století mu znovu vrátilo pevnostní poslání. Zajímavé barokní opevnění (dokončené do roku 1670) připomíná soustava hradeb a bran, které ve stylu severoitalského barokního klasicismu vytvořil Carlo Lurago. Když roku 1866 zanikla i pevnostní funkce Vyšehradu, začal se zdejší Vyšehradský hřbitov rozrůstat a měnit ve Slavín, který byl mezi léty 1890-1902 architektonicky reorganizován Antonínem Wiehlem. Vznikl tak oslavný hřbitov i památník pro nejvýznamnější osobnosti naší země. Jsou zde např. pohřbeni spisovatelé J. Zeyer, J. Vrchlický, K. Čapek; malíři A. Mucha, V. Špála; sochaři J. V. Myslbek i L. Šaloun; architekt J. Gočár či K. Hilbert; skladatel A. Dvořák a pěvkyně E. Destinnová, ale i politik F. L. Rieger a mnozí další. Na místě trosek královského paláce vznikly Vyšehradské sady. Dosud jsou zde viditelné zbytky gotického lucemburského paláce. Po roce 1947 sem byla umístěna i Myslbekova sousoší z Palackého mostu. Musela být restaurována, protože je poškodilo bombardování v roce 1945. Alegoricky zde ožívají bájné postavy naší minulosti: Lumír a Píseň (1888), Přemysl a Libuše (1889), Ctirad a Šárka (1895) a Záboj a Slavoj (1892). Je tu k vidění i skutečný svědek naší předkřesťanské minulosti – tzv. Čertův kámen, který byl později rozbit na tři kusy, dohromady vážící okolo 2,5 tuny. Našim předkům prý sloužil jako časoměrný sloup k určování slunovratu.

Mapa Prahy

MapaTrasa
1Hranice Nového města
2Hranice Vyšehradu

Informace

Počasí v Praze

Aktualizováno 01-01-1970 01:00