Pražský hrad

PRAŽSKÝ HRAD, HRADČANY A STRAHOV

Starý královský palác

Pražský hrad je už víc než 1200 let je politickým centrem našeho státu. Dnes je v něm rezidence prezidenta republiky, který žije v Novém paláci, v tak zvaném Tereziánském křídle. Touto stavbou sjednotil v XVIII.století Niccola Pacassi jednotlivé paláce Hradu, zejména k době Rudolfa II. vztahující se Matyášovu bránu, která byla postavena v roce 1614 a upomíná na následníka Rudolfa, ale lásku Rudolfa II. k umění nám do dnes připomíná Pražského hradu.

Nejstarší část Hradu slouží dnes především turistům. Starý středověký královský palác skrývá románské podzemní místnosti, které pocházejí z XII. století, gotické přízemí se sloupovým sálem (Sloupová síň) Václava IV a trůnním Vladislavským sálem ve stylu pozdní gotiky. Ten je dílem architekta Benedikta Rieda, který namísto původních tří sálů lucemburského paláce vytvořil v té době (1486–1502) největší evropský prostor zaklenutý bez vnitřních podpěr (62 x 16 m). Dnes se zde volí prezident a probíhají nejdůležitější politické státní ceremonie. Pozdně gotické klenutí sálu a jezdeckých schodů, které se k němu pojí, doplnil B. Ried renesančními okny, portály a renesančním křídlem Ludvíkovým. Spojení tradice a moderny své doby pokračuje do dnešních dní. Architekt prezidenta T. G. Masaryka, dnes v celém světě známý Josip Plečnik, provedl na Hradě mnohočetné rekonstrukce (1920–34), které jemně a inteligentně dávají osobitý výraz areálu Hradu, a Václav Havel s Bořkem Šípkem a Evou Jiřičnou se dnes snaží pokračovat v této tradici.

Katedrála Sv. Vita

Skutečné srdce českého státu a nejsvětější místo celých Čech leží uprostřed třetího nádvoří. Je to katedrála sv. Víta a její organická součást kaple sv. Václava. Zde je pohřben věčný vládce a patron této země. Nad jeho hrobem (nad kaplí) v korunní komoře jsou uloženy korunovační klenoty. Nejcennější z nich je koruna svatého Václava z doby Karla IV. Kaple svatého Václava, kterou za Karla IV. Petrem Parléřem (dokončena 1367) podtrhuje důležitost tohoto místa. Její čtvercový půdorys odmítá v té době obvyklé schémata katedrál. Stěny jsou pokryty leštěnými polodrahokamy a freskami, jejichž část vypráví svatováclavskou legendu, pochází ze XVI.století. Dvoumetrová kamenná socha sv. Václava (dokončena 1373) a fresky s portréty císařů pochází také z doby Karla, stejně jako skutečně neobyčejná hvězdná klenba kaple.

Jižnímu průčelí kostela dominuje věž zakončená renesančním ochozem a barokní cibulovitou kupolí. Mezi Velkou Jižní věží a Svatováclavskou kaplí leží monumentální vstup do kostela, který nese název Zlatá brána. Brána je ozdobena mozaikou z doby Karla IV, který je na ní vyobrazen se svou čtvrtou ženou Alžbětou Pomořanskou. Na základě návrhu českých umělců mozaiku vytvořili (1371) benátští mistři a dodnes se považuje za největší a nestarší venkovní mozaiku na sever od Alp. Po restauraci, která se uskutečnila nedávno, mozaika zase se skví ve své původní kráse. Kromě kaple sv. Václav a Zlaté brány s Jižní věží, Parléř spolu se svými mistry dokončil presbytář katedrály až k Staré sakristii, s odvážně provedeným zastropením – klenba s vysutým kamenným svorníkem, což bylo té době (1356) největší technické uměni. Mimořádně zajímavá je i klenba presbytáře, je to jedna z nejstarších síťových kleneb v Evropě (dokončeno 1385).

Mosaika - Katedrála sv. Vita

V dílně pražské katedrály, na počátku II. poloviny XIV. století se zrodil pozdně gotický architektonický styl, který po 50 letech se rozvíjí v celé střední Evropě. Sochařská výzdoba, která byla vytvořena v dílně Parléřově, si také zaslouží pozornost. Náhrobky šesti přemyslovských vládců a biskupa Jana Očka z Vlašimi, které jsou v přízemí kaple spolu s absolutně unikátním souborem, jež se skládá z 21 portrétních bust v spodním triforii, a ještě 10 bust svatých na vnějším triforii dělají z katedrály majestátní svatyni středověkého sochařství.

Po smrti Patra Parléře (1399) se stavba výrazně zpomalila, a od počátku husitských (1420) se úplně zastavila. V následujících stoletích se katedrála pouze doplňovala. Jagellonci postavili pozdně gotickou královskou oratoř (1493), a v éře Habsburků vznikla královská tumba s hroby Ferdinanda I., Anny a Maxmiliána II.. Baroko obohatilo kostel například stříbrným náhrobkem Jana Nepomuckého (1733–36). Dokončení stavby (1873–1929), které provedli Josef Mocker (do r. 1899), a po něm Kamil Hilbert, dalo možnost sebevyjádření i pro moderní umělce. Moderna je v katedrále zastoupena například známým náhrobkem B. Schwarzenberka od Myslbeka (1892–95) nebo vitráže F. Kysely, M. Švabinského a A. Muchy. Sv. Vít je nejen metropolitní chrám pražských arcibiskupů, ale také korunovační katedrála, ale také místo, kde jsou pohřbeni vládci. Byl a zůstane ztělesněným symbolem české státnosti a naší víry, protože úcta k sv. Vítu vždy spojovala české protestanty a katolíky.

Lobkovický palác

Z jižní strany ke katedrále přiléhá budova Staré proboštství, která kdysi sloužila jako rezidence pražských biskupů. Na přiléhajícím prostranství v r. 1928 byl J. Plečnikem postaven monolit z mrákotínské žuly na památku obětem první světové války. Nedaleko stojí přesná bronzová kopie sochy sv. Jiří, která připomíná originál z r. 1373 (ten se nachází v Národní galerii).

K nejstarším stavbám, které se nachází na Pražském hradu, patří ženský benediktinský klášter sv. Jiří. Za barokovou fasádou jeho kostela se skrývá basilika z r. 920, která se zachovala v podobě, v které byla po opravě v polovině XII. století. Vlastní klášter byl založen r. 973. Je to nejstarší klášter v naší zemi, sloužil jako zařízení pro výchovu urozených dívek Českého království. Na jeho jižní straně je Jiřská ulice, která jde podél Rožmberského paláce, který později byl Lobkovický, a také kolem budovy Purkrabství, směřuje k Černé věži r. 1135. Černá věž je součást renesanční brány, které otevírají cestu k Starým zámeckým schodům. Z Jiřské ulice můžeme odbočit do malebné Zlaté uličky. Její malebné domky přiléhají k opevnění Hradu. Jsou zde především zajímavé věže, které sloužily jako vězení. Nejznámější je Daliborka, v které za Jagellonců věznili Dalibora z Kozojed, kterého později proslavil skladatel Bedřich Smetana.

Letohrádek královny Anny

V bezprostřední blízkosti Pražského hradu jsou zahrady: Zahrada Na Baště, Rajská zahrada, Zahrada Na Valech, Jelení příkop a Královská zahrada. Zahrady rostly zde již od dob Ferdinanda I. (od r. 1534). Můžeme v nich najít řadu renesančních a barokových soch od významných mistrů té doby (mezi nimi i M. Brauna) a neméně zajímavé stavby, takové jako například Míčovna v renesančním stylu od Bonifáce Wohlmutha. Je to nejstarší sportovní kamenné zařízení tohoto typu v Evropě (dokončeno v r. 1569 ). Nejslavnější je ale Letohrádek královny Anny Jagellonské, nazývaný Belvedér, který pro svou ženu nechal postavit v Královské zahradě Ferdinand I. (1535–63). Objekt zdobí desítky renesančních reliéfů s historickými a elegantními tématy. Před Letohrádkem zvoní voda, která dopadá do bronzové Zpívající fontány r. 1564. Od východu se ke Královské zahradě přimykají Chotkovy sady a Letenská pláň.

Hradčánské náměstí

Na opačné straně, západně od Pražského hradu, se otevírá Hradčanské náměstí. Na něm najdete paláce dvořanů a církevních institucí, například renesanční Lobkovický palác, později nazývaný Schwarzenberský palác ozdobený sgrafitem (1545–63), a také barokový Toskánský palác (dokončený v r. 1691 J. B. Matheyem). Na straně fasády ve stylu rokoko se u Arcibiskupského paláce nalézá brána vedoucí k Šternberskému paláci, v jehož sálech se nachází část sbírek Národní galerie, která je věnována starému evropskému umění. Uprostřed náměstí stojí Mariánský sloup ve stylu pozdního baroka z dílny F. M. Brokoffa (1726), a na kraji náměstí, na rohu Salmovského paláce v r. 2000 byla odhalena bronzová socha Т. G. Masaryka, našeho prvního presidenta. Náměstí tvoří nejstarší jádro Hradčan, třetího pražského města, které vzniklo již kolem roku 1320, ale královským městem se stalo až v r. 1598. Luxusní paláce šlechty a jejich rozkošné zahrady, například zahrada Černínského paláce, a také četné chrámy m například prostorná Loreta od I. Dientzenhofera (1722), utiskovaly malé městské domky. Ty se skrývají hlavně na ulici Nový svět. Dnes většina z nich má fasády ve stylu renesance nebo raného baroka. Svým poetickým kouzlem slouží jako kontrast majestátní monumentalitě paláců.

Strahovský klášter

Jižně od Hradčan se rozprostírá Strahovský premonstrátský klášter, založený v polovině 12. století. Po četných přestavbách získal v zásadě barokní vzhled. Prostorné budovy slouží nejen klášteru premonstrátů, v něm se nachází i Památník národního písemnictví a také bohatá Strahovská obrazárna. Zvláště je zajímavá místní knihovna, její fond tvoří 130000 knih, 2500 rukopisů (nejstarší jsou z IX století), kolem 1500 prvotisků a kromě toho odkaz 1200 českých spisovatelů. Strahovský areál zahrnuje i malebné zahrady, z kterých se otevírají nádherné výhledy na Prahu.

Výhled ze Strahova

Informace

Počasí v Praze

Aktualizováno 01-01-1970 01:00